86%

Jakub Arbes

Jakub Arbes
Jakub Arbes
Národnost:ČeskáČeská
Narozen:12.06.1840 (Praha)
Zemřel:08.04.1914 (Praha)
Pohlaví:Muž Muž

Životopis

Jakub Arbes se narodil roku 1840 v rodině obuvníka na Smíchově, pražském předměstí s dýmajícími komíny a špinavou dělnickou kolonií. Jako osmiletý napjatě naslouchal hovorů o barikádách a bojích revolučního roku 1848. Ve škole byl jeho spolužákem Julius Zeyer, učil jej Jan Neruda.

Již od klukovských let si Arbes všímal dění ve společnosti a pochopil, že Češi usilují o samostatnost. Stal se novinářem, který po léta burcoval svými články český národ, strádající pod rakouskou nadvládou. Arbes byl od počátku pro vládnoucí kruhy podezřelý, obzvlášť když se zajímal o životní podmínky dělníků a seznamoval české čtenáře s myšlenkami prvních socialistů. Ve funkci odpovědného redaktora Národních listů (1867-77) byl často vyslýchán a nakonec v letech 1873-74 vězněn v České Lípě.

V té době se Arbes rozhodl, že se bude věnovat literatuře. Už od konce 50. let se pokoušel o básně a drama, ale nebyl nijak úspěšný. Obrat v jeho tvorbě nastal po četbě Edgar Allan Poa, E.T.A.Hoffmanna, Charlese Dickense a Nikolaje Vasiljeviče Gogola.

Prvním romanetem, které si mohli čtenáři přečíst, byl Ďábel na skřipci (1857). Arbesův osobitý přístup k vytváření povídky z fantaskních a reálných prvků se plně rozvinul ve Svatém Xaveriovi (1873). Arbes tak zaznamenal u čtenářů nebývalý ohlas – nedlouho po jeho vydání se do pražského chrámu sv. Mikuláše hrnuly zástupy zvědavců. Arbes totiž v romanetu líčí příběh chudého pražského mladíka, který v Balkonově oltářním obraze Svatého Xaveria hledá tajnou nápovědu, jak získat poklad. Teprve po mnoha letech hrdina zjistí, že celá jeho úmorná práce byla nadarmo.

V těžkém období, kdy byl Arbes vyloučen z redakce Národních listů a ztratil možnost stálého příjmu, vznikají na konci 70. a v první polovině 80. let další romaneta s tajuplnými motivy: Sivooký démon (1873), v němž jde o hrůznou konzervaci mrtvoly dítěte, Ukřižovaná (1876) s motivem obrazu ženy na kříži či Zázračná Madona (1875) o elixíru života. V Newtonově mozku se setkáváme s vědecko-fantastickým motivem přístroje letícího kosmem, s jehož pomocí lze sledovat dějiny lidstva. V letech 1876-78 se stal Arbes dramaturgem Prozatímního divadla a s M.Alšem vydával v letech 1880-81 satirický časopis Šotek, který však zápasil s cenzurou a zanikl pro nedostatek finančních prostředků.

V pozdějších Arbesových romanetech Akrobati (1878) či Etiopská lilie (1879) fantaskní prvky ustupují ve prospěch sociální tématiky, často s autobiografickými prvky. Mezi romány ze života chudých v podmínkách raného kapitalismu patří Kandidáti existence (1878), Moderní upíři (1879) a Mesiáš (1883). Vystupují v nich "ztracené existence" – hrdinové, kteří se snaží reformovat neutěšené společenské poměry a ztroskotávají. Nedokončen zůstal román ze smíchovské periferie Štrajchpudlíci (1883). Tyto příběhy jsou často příliš komplikované, zápletka stíhá zápletku a čtenář ve složitých konstrukcích ztrácí přehled. Arbes se těchto nedostatků vystříhal v posledních dvou velkých románech: Anděl míru (1890), který líčí rozklad hodnot způsobený pronikáním kapitalismu na venkov a Poslední dnové lidstva (1895), tragický osud ženy, která chorobně trpí pro domnělou manželskou nevěru. Zajímavou složkou Arbesovy tvorby jsou jeho studie o výjimečných osobnostech (Niccolo Machiavelli, Edgar Allan, Karel Sabina aj.), které shrnul do knih jako Nesmrtelní pijáci (1896) a Záhadné povahy (1909).

Poslední léta života strávil Arbes téměř slepý, v chudobě a osamění. Stal se obětí českých maloměstských poměrů. Zemřel roku 1914 v Praze.

Zdroj:http://ld.johanesville.net/arbes


Knihy

Počet knih: 9 

Období, ve kterém působil Jakub Arbes

Moderní literatura » 19. století » 2. polovina » Česká literatura

Komentáře

Zatím nebyl napsán žádný komentář

Přidat komentář

Fotografie

Jakub Arbes
Jakub Arbes
Jakub Arbes
Jakub Arbes
Jakub Arbes
Jakub Arbes
Přidat fotografii

Odkazy

Zatím nebyl vložen žádný odkaz

Přidat odkaz

Hodnocení

HodnoceníUživatelČas hodnocení