Upíří deníky - Probuzení

 Upíři do lavic, to je imperativ doby. Ten, kdo si ve středověku nestačil doplnit vzdělání, může to udělat teď a ještě sbalit nějakou roztomilou středoškolačku, která mu pomůže nést jeho těžký úděl. Nakladatelé vědí, odkud fouká. Z plakátů v dívčích pokojících shlížejí tváře sličných upírů, tak proč nedodat další? Vampirofilní dívky, pozor, Stefan a Damon přicházejí.

     Tedy, vlastně přichází především středoškolská kráska Elena, plavovláska, která má všechno, co má kalifornská královna střední školy mít - suitu věrných přítelkyň, kapitána místního fotbalového týmu a romantické choutky. Není tedy divu, že když se ve škole (tedy vlastně v jejím revíru) objeví tajemný cizinec, vybavený tmavými brýlemi, kontinentálním šarmem a porschem, okamžitě zaútočí. A co udělá cizinec? Nezabere. Nezabere na blonďatou princezničku, ač mu v nitru hárají divoké city, protože ji přece musí chránit před svou dravčí podstatou, jak už mu to kánon upírské harlekýnky ukládá. Zatímco Elena spřádá nevinné milostné úklady, které zahrnují pozvánku na školní ples a flirt u šatních skříněk, dozvídáme se, jak její vyvolený Stefan vlastně k upírství přišel.

     On i jeho bratr se zamilovali do nerozhodné německé šlechtičny, shodou okolností upírky, která je kromě své přízně obdařila také touhou po krvi, a bratři se pak ve své náruživosti jaksi vzájemně podřízli. Téměř shakespearovská zápletka, není-liž pravda? Elena tedy touží po upírovi, ten po ní, ale ve městě se začínají množit podivná napadení. Stefan se zmítá v pochybnostech, obyvatelé poklidného městečka ho začínají podezírat... A v této chvíli se první díl plynule přelévá do druhého, kde se do hry zapojuje i princ Drsoň, v tomto případě bratr Damon, který plá k Eleně hříšnou vášní.

     Cyklus Upíří deníky je sedmidílný, jednotlivé svazky nejsou samostatné epizody, ale plynule na sebe navazují. Je vcelku jasné, že je série cílena na dospívající dívky, kterým nabízí zábavné čtivo prakticky bez jakéhokoli přesahu. Autorka se nepouští ani do historických exkurzí, ani do psychologických sond, příběh se odvíjí lineárně a předvídatelně, dospívající dívce toužící po oddechu však nabízí vcelku neškodnou a mravně nezávadnou zábavu. Co zbývá? Snad uchránit autorku od nařčení z plagiátorství, neboť cyklus sepsala již v devadesátých letech minulého století.

Štítky