Co zůstává

Anotace

Co zůstává. Pro básnickou antologii možná překvapivý název, jenž vyžaduje vysvětlení. Mým záměrem rozhodně není pouštět se zde do hodnocení české poezie v daném období, nebo dokonce rozhodovat o tom, co z ní „přežilo“ a co nikoliv. Mé cíle jsou mnohem skromnější – prostřednictvím knižního výboru podat svědectví o poezii ve dvou minulých desetiletích z pohledu redakce jedné revue, ukázat, co jsme v té době četli a tiskli… Chci podat zprávu o snažení určitého okruhu lidí kolem jednoho časopisu, o snažení, které snad mělo smysl. Spisovatel Pavel Švanda, jeden z kmenových autorů Proglasu a člověk schopný hlubší teoretické reflexe, v jednom ze starších čísel poznamenává, že poezie má nabízet především speciální možnost vyvolat soustředění. Možnost dotknout se smyslu životní situace, a to i v době, kdy běžný kulturní konzum nabízí hlavně rozptýlení. Někdy básní dohlédneme jen na svou okamžitou náladu, ale i to je pro člověka užitečné. Na opravdu dobré básni je však nejkrásnější to, když v čase přesahuje sebe samu a nabízí nové významy nejen čtenáři, ale i autorovi. Kvalitní poezie překlenuje trhliny v našem kolektivním i osobním vědomí, nese nás časem. Je tím, co zůstává, alespoň pro nás a pro tuto chvíli. (z předmluvy editora)