100%

Arthur Conan Doyle

Arthur Conan Doyle
Arthur Conan Doyle
Národnost:SkotskáSkotská
Narozen:22.05.1859 (Edinburgh, Skotsko)
Zemřel:07.07.1930 (Crowborough, Sussex, Anglie)
Pohlaví:Muž Muž

Životopis

Sir Arthur Ignatius Conan Doyle (22. května 1859, Edinburgh, Skotsko, Velká Británie – 7. července 1930, Crowborough, Sussex, Velká Británie) byl britský spisovatel, proslulý především příběhy o Sherlocku Holmesovi, jež zásadně ovlivnily podobu detektivního žánru. Původním povoláním byl lékař. Jako autor byl velmi plodný – jeho tvorba zahrnuje kromě detektivek také historické a fantastické povídky a romány, dramata, poezii a literaturu faktu. Působil rovněž jako válečný zpravodaj. Byl aktivní v politice – kandidoval do parlamentu, zasazoval se o dodržování práva v případech protiprávně odsouzených, vystoupil proti nelidským podmínkám v belgickém Kongu a organizoval mezinárodní podporu jejich zlepšení, veřejně hájil zájmy Velké Británie ve válečných konfliktech, prosazoval projekt vybudování tunelu pod Lamanšským průlivem. Věnoval se také sportu, byl jedním z prvních automobilistů ve Velké Británii, propagoval začínající lyžování. V závěru života se zaměřil na šíření spiritismu.

Arthur Conan Doyle se narodil ve skotském Edinburghu 22. května 1859 v katolické rodině. Rodiče, Angličan Charles Altamont Doyle a Irka Mary Foleyová, byli oddáni v roce 1855. Měli celkem deset dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti. Otec Charles, státní úředník, měl malířské nadání, které zdědil po svém otci Johnovi. Také tři starší bratři Charlese měli umělecké sklony.[1] Příjmení Conan, které začal Arthur Doyle užívat později,[2] pochází od prastrýce Michaela Conana, bratra babičky z otcovy strany, který byl Arthurovým kmotrem.[3]

Rodiče poslali devítiletého Arthura v roce 1868 do jezuitské internátní školy Stonyhurst v Anglii. Po jejím ukončení v roce 1875 odjel na rok na jezuitskou kolej do Feldkirchu v Rakousku. V roce 1876 začal studovat medicínu na univerzitě v Edinburghu.[1] Během studií začal psát – v roce 1879 vyšla v edinburghském magazínu Chambers's Journal jeho první povídka The Mystery of Sasassa Valley.[4] A. C. Doyle se věnoval od dětství také sportu: boxoval, hrál kriket, fotbal, ragby a plaval. Box, který považoval za mužný sport, se později objevil v jeho díle.[5]

V roce 1880 studium přerušil a přijal na sedm měsíců místo lékaře na lodi plovoucí kolem pobřeží Grónska. Po dokončení studia v roce 1881 pracoval jako lodní lékař na lodi plující do západní Afriky.[1][4]

Přestože A. C. Doyle pocházel ze silně věřící katolické rodiny a studoval v jezuitských školách, svou víru brzy ztratil. Odmítl dokonce nabídku pomoci rodiny ze strany otce při založení lékařské praxe z obavy, aby nebyla svázána s církví. Tvrdil o sobě, že je agnostik. Roku 1881 se začal zajímat o spiritismus.

V roce 1882 otevřel A. C. Doyle se spolužákem z univerzity společnou lékařskou praxi v Plymouthu, avšak po krátké době se rozešli. A. C. Doyle se přestěhoval do Portsmouthu, kde provozoval svou vlastní ordinaci, zpočátku ne příliš úspěšnou.[4]

V 1885 složil doktorát[7] a oženil se s Louisou Hawkinsovou. V roce 1889 se jim narodila dcera Mary Loiuse a v roce 1892 syn Alleyne Kingsley.[8]

A. C. Doyle se vedle lékařské praxe věnoval psaní. V roce 1886 napsal Studii v šarlatové, první příběh detektiva Sherlocka Holmese. Román byl nejprve v několika nakladatelstvích odmítnut, avšak v následujícím roce byl otištěn v časopise Beeton's Christmas Annual a v roce 1888 vyšel knižně. A. C. Doyle současně psal historický román ze 17. století Micah Clarke, který vyšel v roce 1889. Úspěch románu podnítil A. C. Doylea k psaní dalšího historického románu Bílá společnost, odehrávajícího se ve 14. století během Stoleté války.[4][9][10]

V roce 1890 vyšel druhý román o Sherlocku Holmesovi, Podpis čtyř. A. C. Doyle jej napsal na objednávku Lippincott's Monthly Magazine.[1] Ve stejném roce podnikl A. C. Doyle půlroční cestu do Vídně, aby rozšířil svoje poznatky v oblasti očního lékařství. Na jaře 1891 se vrátil do Londýna, otevřel si ordinaci, ale neměl žádné pacienty. Věnoval se proto opět psaní. V červnu 1891 vyšla v časopise Strand Magazine jeho povídka Skandál v Čechách, první ze série 12 příběhů Sherlocka Holmese, které pak vycházely každý měsíc. Povídky měly velký čtenářský ohlas.[11] Vyšly rovněž knižně ve sbírce Dobrodružství Sherlocka Holmese v říjnu 1892 ve Velké Británii a Spojených státech.

A. C. Doyle pokračoval v psaní povídek o Sherlocku Holmesovi pro časopis Strand Magazine. Byly nadále velmi úspěšné, avšak autor ztratil chuť na další pokračování, a proto nechal slavného detektiva zahynout v povídce Poslední případ, která vyšla v prosinci 1893. Druhá série povídek z časopisu Strand Magazine vyšla knižně v roce 1894 pod názvem Vzpomínky Sherlocka Holmese.[11][13]

A. C. Doyle odjel se ženou koncem roku 1893 do Švýcarska, aby si zde léčila tuberkulózu.[14] A. C. Doyle si v Alpách vyzkoušel v té době zcela nový sport – lyžování. Svoje zkušenosti popsal v článku Crossing An Alpine Pass On Ski, který otiskl Strand Magazine v roce 1894.[14]

Na podzim 1895 odjeli Doyleovi do Káhiry, aby manželka strávila zimu v podnebí příznivějším jejímu podlomenému zdraví. A. C. Doyle využil cestu jako příležitost ke zpravodajství pro londýnské noviny Westminster Gazette o povstání dervišů v Súdánu. Dojmy z cesty jej inspirovaly k napsání románu The Tragedy of the Korosko vydanému v roce 1898.

V roce 1900 se A. C. Doyle dobrovolně zúčastnil jako lékař búrské války, kterou obhajoval v The Great Boer War (1900) a The War in South Africa: Its Cause and Conduct (1902). V roce 1902 byl A. C. Doyle povýšen do šlechtického stavu za zásluhy pro Velkou Británii v búrské válce. Zvažoval odmítnutí, ale po naléhání své matky titul přijal.[15]

V letech 1900 a 1906 kandidoval ve volbách do parlamentu, avšak zvolen nebyl.[8]

A. C. Doyle se opět vrátil k Sherlocku Holmesovi. Roku 1901 začal časopis Strand Magazine uveřejňovat na pokračování nový román Pes baskervilský, který vyšel následující roku také knižně. V říjnu 1903 vyšla v Strand Magazine povídka Prázdný dům, která zahájila nový cyklus 13 povídek o Sherlocku Holmesovi. Knižně vyšly ve sbírce Návrat Sherlocka Holmese roku 1905.[16]

V roce 1906 zemřela manželka Luisa na tuberkulózu.[14] Po její smrti se A. C. Doyle angažoval v případu George Edalji, odsouzeného na základě nepřípustných důkazů. A. C. Doyle provedl vlastní šetření, na jehož základě psal články pro Daily Telegraph, kde žádal přezkoumání případu.[17] Byla vytvořena vyšetřovací komise, která dospěla k závěru, že George Edalji byl obviněn neprávem.[18] Svým veřejným vystoupením přispěl A. C. Doyle ke zřízení v Anglii dosud chybějícího odvolacího soudu.[19]

A. C. Doyle se znovu oženil v roce 1907 s Jean Leckie. Po svatbě se manželé přestěhovali do domu pojmenovaného Windlesham na okraji města Crowborough v hrabství Susex. Roku 1909 se jim narodil syn Denis Percy Stewart, následující rok syn Adrian Malcolm a v roce 1912 dcera Jean Lena Annete.[8][20]

V roce 1909 A. C. Doyle publikoval The Crime of the Congo, kde podpořil aktivity pro zlepšení situace v Kongu. Belgická správa v zemi, kterou do majetku získal belgický král Leopold II. v roce 1885, prakticky provozovala otroctví. Zprávy o zoufalé situaci domorodého obyvatelstva pronikly na veřejnost v roce 1904, kdy Edmund Dene Morel a Roger Casement založili Congo Reform Association pro změnu podmínek v Kongu. Na podporu organizace vystoupili i další spisovatelé (Joseph Conrad, Anatole France, Mark Twain). A. C. Doyle se obrátil se žádostí o podporu také na vlivné politické reprezentanty, amerického prezidenta Theodora Roosevelta a německého císaře Viléma II., a podnikl tříměsíční cestu do Konga. Na základě těchto intervencí došlo v Kongu ke zlepšení situace.[21]

K aktivitám A. C. Doylea patřil stále také sport. Hrál kriket[22] a golf[23] a podílel se na klubové sportovní činnosti. Byl jedním z prvních majitelů a řidičů automobilu ve Velké Británii. V roce 1911 řídil vůz v automobilovém závodu v Německu a Velké Británii mezi britským a německým týmem.[5]

A. C. Doyle se roku 1912 zabýval případem Oscara Slatera, neprávem odsouzeného za vraždu. Shromáždil důkazy svědčící ve prospěch odsouzeného, které publikoval v The Case of Oscar Slater. Případ však byl znovu otevřen až v roce 1927, kdy byl Oscar Slater z vězení propuštěn.[24]

V roce 1912 byl vydán román Ztracený svět, považovaný dnes za klasiku sci-fi. Děj se odehrává v oblasti Mt. Roraima v hluboké Amazonii, kde přežila prehistorická zvířata (dinosauři, ptakoještěři atd.). Ústřední postavou je profesor Challenger, který je hrdinou i dalšího sci-fi románu, Jedovatý pás, který vyšel v roce 1913.

Na koci května 1914 odplul A. C. Doyle s rodinou do Severní Ameriky na pozvání kanadské vlády. Cestoval po Spojených státech a Kanadě, avšak již začátkem července se po atentátu v Sarajevu vydal zpět domů.[8] Vzápětí publikoval v časopise Strand Magazine povídku Danger!, kde varoval před válečným konfliktem, ve kterém by mohly být britské ostrovy ohroženy ponorkovou blokádou.[25][26]

Po vyhlášení války Velké Británie Německu chtěl A. C. Doyle narukovat do armády, ale vzhledem ke svému věku 55 let byl odmítnut. Zapojil se proto do organizování dobrovolníků. Rovněž vznášel návrhy na různá vylepšení pro britské vojsko prostřednictvím článků v tisku, např. zavedení nafukovacích záchranných pásů a člunů pro námořníky. Oficiální úřady nebyly Doyleovými podněty nadšeny, avšak našel rovněž zastánce, mezi které patřil tehdejší první lord admirality[p 1] Winston Churchill.[25][26] V souvislosti s vojenským využitím A. C. Doyle také obhajoval projekt stavby tunelu pod Lamanšským průlivem.

A. C. Doyle se vrátil k psaní dalších pokračování příběhů Sherlocka Holmese. Od září 1914 do května 1915 vycházel v časopise Strand Magazine na pokračování nový román Údolí strachu, který v únoru 1915 vyšel také knižně ve Spojených státech.[8]

V roce 1915 začal A. C. Doyle psát historii světové války The British Campaign in France and Flanders, kterou uzavřel šestým svazkem v roce 1920.[1] V roce 1916 navštívil frontové linie a zapojil se jako válečný zpravodaj.[1][8] Angažoval se také v další kauze – obhajobě Rogera Casementa, bývalého britského diplomata a irského separatisty, obviněného z velezrady.[28]

Roku 1917 vyšla knižně ve Velké Británii a Spojených státech další sbírka povídek Poslední poklona Sherlocka Holmese, které byly dříve publikovány v časopise Strand Magazine.

A. C. Doyle se veřejně ke spiritismu přihlásil roku 1916 v článku otištěném v časopise Light.[30] Roku 1918 zemřel jeho nejstarší syn Alleyne Kingsley na zápal plic během rekonvalescence po vážném zranění, které utrpěl ve válce v létě 1916. Krátce po sobě zemřelo několik dalších příbuzných A. C. Doylea: jeho bratr Innes, dva švagři a dva synovci.[28] Po smrti syna a dalších blízkých se A. C. Doyle stal propagátorem spiritismu, o kterém napsal celou řadu článků a publikací. Jeho spiritistické aktivity byly hlavním důvodem cest, které podnikl s rodinou během dvacátých let do Ameriky, Austrálie a Afriky.[31] Spiritismus ovlivňoval také jeho literární tvorbu, např. román Země mlhy, další pokračování profesora Challengera vydané v roce 1926.[8][32]

Roku 1927 byla ve Velké Británii a Spojených státech vydána pátá knižní sbírka povídek Archiv Sherlocka Holmese.[33]

Na podzim roku 1929 podnikl A. C. Doyle poslední cestu po Evropě do Nizozemska a Skandinávie. Zemřel na selhání srdce ve svém domě Windlesham v Crowborough v roce 1930.[1][20]

Detektivní žánr

Nejúspěšnějším literárním hrdinou A. C. Doylea se stal Sherlock Holmes – detektiv, který je „kombinací askety a sportovce, vědce a ctižádostivého umělce, nepřítele žen a uhlazeného džentlmena, morálního arbitra a uživatele drog, zástupce zákona a zároveň beroucího zákon do vlastních rukou“.[34] Postavu slavného detektiva, napůl lékaře a napůl houslového virtuosa, vytvořil A. C. Doyle podle dr. Josepha Bella, chirurga a svého učitele z univerzity, ale současně byl také inspirován detektivem C. Augustem Dupinem v detektivních povídkách Edgara Allana Poea.[13] Druhou ústřední postavou detektivek A. C. Doylea je dr. Watson, „plný opravdového porozumění doprovázeného úžasem, hněvem a poněkud těžkopádným ‘zdravým rozumem’“.[35] A. C. Doyle ve svých detektivkách vykresluje atmosféru ustupující tradice viktoriánské Anglie, obavy z možného budoucího chaosu, a zároveň dobový obdiv k vědeckým objevům promítající se do dedukcí detektiva.[36]

A. C. Doyle napsal celkem 56 povídek a 4 romány s detektivem Sherlockem Holmesem (tzv. kánon), které mu přinesly slávu i peníze, přestože jako autor považoval za důležitější svou „vážnou“ literaturu. Sherlock Holmes byl a stále je napodobován, parodován, vznikla další pokračování (pastiše) od jiných autorů, byl mnohokrát zfilmován a uveden v divadelních hrách. Stal se předmětem kultu, vydávají se časopisy věnované „holmesovským a watsonovským studiím“, postavy Holmese a Watsona jsou chápány jako historické osobnosti, jejich život je předmětem rekonstrukcí.[37] Byl rovněž inspirací pro detektivy řady autorů detektivního žánru, např. Hercule Poirota spisovatelky Agathy Christie,[38][39] nebo pro podivínské detektivy nebo jiné hrdiny se svérázným charakterem řešící problémy deduktivními metodami, např. v televizních seriálech Columbo,[40][41] Dr. House[42] nebo Monk.

Science fiction

A. C. Doyle se svým románem Ztracený svět z roku 1912 zařadil mezi klasiky science fiction vedle Julese Vernea a H. G. Wellse. Román, inspirovaný archeologickými nálezy prehistorických zvířat, byl poprvé zfilmován v roce 1925, a dočkal se dalších filmových adaptací a pokračování. Hrdina románu, profesor Challenger, je ústřední postavou také v knize Jedovatý pás (1913), kde je Země kontaminována neznámým jedem mimozemského původu. Další sci-fi díla s profesorem Challengerem, která vznikla ve dvacátých letech, jsou již ovlivněna spiritismem.
[editovat] Překlady do češtiny

Zřejmě prvním českým překladem byl Pes z Baskervillu vydaný v roce 1903. O dva roky později vyšly pod názvem Pozdní pomsta román A Study in Scarlet[p 2] a pod názvem Znamení čtyř román The Sign of Four.[p 3] Ve stejném roce zahájil J. R. Vilímek vydáním románu Pes Baskervillský sérii devítisvazkového souboru, ve kterém do roku 1907 vyšly překlady všech románů a povídek se Sherlockem Holmesem, které A. C. Doyle do té doby publikoval.[44]

V roce 1907 pak vyšla česky další díla: Strýc Bernak ve vyškovském nakladatelství Pátek a Román na poušti jako románová příloha Pražských novin, v následujících dvou letech Paměti lékařovy u J. R. Vilímka a Záhadné příběhy v nakladatelství E. Beauforta. V dalších letech pak bylo přeloženo několik povídek a romány Jedovatý pás (1919) a Tajemství zámku Cloomberu (1920).[45]

Ve dvacátých letech opět vycházely české překlady detektivních příběhů Sherlocka Holmese[44], které Karel Čapek roku 1925 hodnotil jako detektivní klasiku: „Otec moderní detektivky, Edgar Allan Poe, vyvodil detektivní metodu abstraktně filozoficky ze zákonů indukce, analýzy, textové kritiky a logické pravděpodobnosti; detektivní klasik Sherlock Holmes obohatil tyto prostředky strašným arzenálem odborných poznatků přírodovědecké expertizy a přímého pozorování, shrnuje takto ve svém mozku celou důkladnost, vnějškovou a matematickou střízlivost pozitivistického světového názoru.“[46]

Dvacátá léta byla rovněž obdobím hojného vydávání českých překladů dalšího díla A. C. Doylea, např. Champion boxu (1922), Poslední galej (1923), Šílený kapitán, Nové zjevení (1924), Žena démon, Ztracený svět, Dobrodružství plukovníka Gerarda (1925), Duetto (1926), Země mlhy (1927). Dále pak vycházela a dosud vychází převážně nová vydání děl už dříve přeložených, nejčastěji detektivky se Sherlockem Holmesem.

Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Arthur_Conan_Doyle


Knihy

Počet knih: 34 

Komentáře

Zatím nebyl napsán žádný komentář

Přidat komentář

Fotografie

Arthur Conan Doyle
Arthur Conan Doyle
Přidat fotografii

Odkazy

Zatím nebyl vložen žádný odkaz

Přidat odkaz

Hodnocení

HodnoceníUživatelČas hodnocení