94%

Václav Krejčík

Václav Krejčík
Václav Krejčík
Národnost:ČeskáČeská
Narozen:15.09.1971 (Chrudim)
Věk:46
Pohlaví:Muž Muž

Životopis

Od prvních krůčků jsem byl veden ke sportu. Jelikož moji rodiče, babička všichni provozovali nějakou pohybovou aktivitu, i já jsem byl ke sportu veden. Pamatuji si že, než jsem nastupoval na druhý stupeň základní školy byl jsem velké nemehlo. Neuměl jsem běhat, skákat do písku a měl jsem i trochu nadváhu. Prostě rozdíl od současného stavu. V létě, než jsem měl dělat přijímací zkoušky na sportovní školu, jsem pobýval na celé léto se sestrou a babičkou na chatě v Křižanovicích. Pravidelně jsme chodili za vesnici, kde mě babička učila na poli běhat, nemít při běhu nohy do „x“ a učila mě jak vůbec běhat, skákat. Prostě vše, co jsem na přijímací praktické zkoušky potřeboval mě naučila a já tak začal po prázdninách navštěvovat sportovní školu se specializací na atletiku. Atletika se mi moc líbila. Bavila mě. Bohužel na škole byly také míčové hry, což opravdu nezvládám. To byl také důvod, proč jsem nešel studovat FTVS. Neumím si představit, že bych dělal cokoliv s míčem, protože ač jsem musel hrát fotbal, volejbal, házenou, nebo i hrát hokej, vždy jsem si tam připadal jako „bl….“. Naštěstí dominantní byla atletika, a to byl zřejmě moment, kdy mi sport přirostl k tělu. Mám rád, když nemusím stále cvičit, ale po dvou, třech dnech si už říkám, že bych měl začít se pohybovat. Pohyb chybí, když si na něj zvyknete. Poznám to i na náladě. Když necvičím, emoce se projevují nervozitou, špatně proudí energie. Sport dává životu vitalitu a pohyb.

Během studií na gymnázium jsem běhal sprinty 400 m, 110 m přes překážky a časem jsem si přibral ještě moderní výrazový tanec. Vždycky se mi líbilo tancovat. V Chrudimi jsme založili s kamarády a kamarádkami taneční skupinu FLEK. Jezdili jsem po soutěžím, i vyhrávali různé republikové soutěže. Zkusil jsem i latinsko americké tance, ale to mě neupoutalo natolik, abych zůstal. Vždycky byl můj sen, se dostat do Prahy. Praha byla pro mě něco magického, něco co mě imponovalo, něco co mě upoutávalo natolik, že studium vysoké školy v Praze bylo pro mě splněním jednoho ze snů. Nebylo rozhodující jaká škola, ale Praha ano. Po gymnáziu jsem ještě ale pracoval na poště, kde jsem rozvážel poštu do blízké vesnice za Chrudimí. Vstávání a tento způsob práce mi ale nevyhovoval a tak jsem se rozhodnul, že se naučím francouzsky, abych se domluvil ve Francii, kam jsem se chtěl vypravit a také zkusím obor francouzština – čeština na VŠ. Za 9 měsíců se mi podařilo naučit dobře francouzsky, udělal jsem přijímací zkoušky na vysokou pedagogickou a začal studovat. Francouzština byl jazyk, který mě opravdu lákal. Na gymnáziu jsem studoval německy a tak jsem si vybral potom francouzštinu. Připadala mi velice exotická, vznešená a lahodná pro ucho. Anglicky jsem studoval až při vysoké škole. Při studiu vysoké školy jsem cvičil, pracoval, učil se a hlavně poznával Prahu. Noční kluby, bary. Večírky. To byl nádherný život studenta. Často si na toto období zavzpomínám, ale vracet bych nic nechtěl. 2 roky souběžně se školou jsem učil na základní škole, bylo málo učitelů francouzštiny. Byla to velice zajímavá zkušenost, ale možná právě ta vedla i k tomu, že jsem si uvědomil, že učitelem být nechci celý život a tak jsem ani školu nedokončil. Skončil jsem těsně před koncem. Dnes toho možná lituji a přemýšlím o jiné vysoké škole, ale tak to bylo a tak to je. Život jde dál.

Kluby, „pařby“, diskotéky. V Praze jsem byl jak v „sedmém nebi“ . Po roce poznávání mi ale začal pohyb chybět. Musel jsem přerušit veškeré sportovní aktivity, které jsem dělal v Chrudimi, protože způsob dojíždění nebyl nakloněn sportovním aktivitám. Tak jsem si dal roční pauzu. Líbil se mi tanec, hudba, síla a jednoho dne jsem šel okolo sportovního centra, kde zrovna probíhalo cvičení aerobiku a já to vyzkoušel. Přišel jsem podruhé, potřetí a byl jsem osloven, jestli bych nechtěl absolvovat nějakou módní přehlídku, která byla zaměřená na sport. Tímto dnem jsem se začal pohybovat v aerobiku, kde jsem zůstal až dodnes. Sice jsem se trochu odchýlil z dynamiky sportovní fitnessové aktivity, ale stále jsem fitnessům a pohybu věrný. Aerobic byl vždy fitnessovou disciplínou, která mě naplňovala. Skloubení pohybu, hudby bylo pro mě velice zajímavé, a doposud také je. Jenže tím, jak člověk stárne, přemýšlí přijde najednou potřeba něčeho nového. Pro mě něco nového byla právě powerjóga, které se nyní věnuji naplno. Od jednoduchého protažení celého těla, zatížení svalů jsem se přehoupnul k sobě samému, k pozorování sebe a vnímání sebe samého. Opět po čase jsem začal pociťovat, že potřebuji studovat a něčemu se učit. Rozšířit své obzory a tak jsem absolvovat zdravotní tělesnou výchovu, studium klasické jógy. To vše mě opět obohatilo o mnoho nových poznatků a také mi otevřelo cestu k filozofii, ke které jsem se díky józe dostal. Powerjóga, jóga mě naučila poslouchat sám sebe. Odpočívat a relaxovat a neřešit problémy ostatních. Neřešit to, nepřipouštět k sobě to, co se mě netýká, nebo to, co ubližuje. Žít naplno právě v danou chvíli, neřešit minulost a vzpomínky, a neulpívat na budoucnosti. Protože co je budoucnost bez současnosti? Sport, pohyb je základním prostředkem udržení kondice, udržení vitality.

Nejenom fitnessům ale patří můj život. Mám rád jídlo, mám rád golf. Moc rád cestuji a chodím do kina, nebo se doma v klidu a pohodě podívám na pěkný film. Poslední dobou hodně času trávím na golfu nebo na cestách, čtením různých stylů filozofie a učením se. Většinou se moji známí diví, kde beru tolik času, ale je to jen o tom, jak si každý dokáže organizovat svůj čas. Nemám prázdné chvíle a nelením zbytečně u televize ale snažím se stále něco dělat. Slovo „dělat“ ale znamená, že nejen pracovat člověk musí. Vše by mělo být vyvážené a v rovnováze. Proto je nutné také odpočívat. Aktivní i pasivní odpočinek mám opravdu rád. Lenošení na pláži, v horách, v kavárnách v různých metropolích to je má relaxace. Když mohu odjíždím. K tomu patří dobré jídlo, víno a jsem spokojen. Dříve jsem hodně jedl salám, klobásy. To byla úžasná relaxace. Díky stylu cvičení, které nyní praktikuji se mi ale chutě rapidně změnily. A tak salám si dávám většinou když jsem hodně unavený a vždy to je náhražka toho, že jsem nedokázal být v rovnováze pracovní v součinnosti s odpočinkem. Takže neříkám, že to už nejím, ale jím to daleko méně, než dříve. Dříve jsem byl živ ze salámů. Nyní si už pochutnám na zeleninovém salátu, rýžovém salátu, tuňákovi, rybách a kuřecím masu. Strašně rád mám italskou kuchyni, která je jednoduchá, neplýtvá chutěmi a vše udržuje v čistotě a jednoduchosti. Když mohou hraji golf, protože ta krásná příroda, která golfová hřiště nabízejí umožňují naprostou relaxací, koncentraci. Pro mě to je jóga v přírodě. Koncentrace na míček při odpalu je stejné zaměření mysli, jako při józe. Jen prostředek se liší. Obojí potřebuje naprostou vaši oddanost v danou chvíli, v daný okamžik. Po takto zacílené koncentraci se dokonale pročistí hlava od zbytečných myšlenek, kterými se člověk zabývá každou chvíli.

Osobní vztah-láska, relaxace o odpočinek, pohyb, rodina a klid, cestování je to krásné, co mi dává energii proto, abych mohl něco tvořit.

Zdroj:http://www.vasekkrejcik.cz/zivotopis


Knihy

Počet knih: 5 

Komentáře

Zatím nebyl napsán žádný komentář

Přidat komentář

Fotografie

Václav Krejčík
Václav Krejčík
Václav Krejčík
Václav Krejčík
Přidat fotografii

Odkazy

Zatím nebyl vložen žádný odkaz

Přidat odkaz

Hodnocení

HodnoceníUživatelČas hodnocení